temné pohanství

31. března 2006 v 14:04 | čarodějka |  Pohanství
Jsme ti, co nachází útočiště ve stínech…
Ti, kteří se snaží rozluštit prastará tajemství, Ti, kteří objevili potěšení v tichu zimní noci, Ti, kteří tiše naslouchají vědmám…
Jsme Temní Pohané, děti Temné Matky.
Temnota je až příliš často spojována se zlem. Pojem "Zlo" by ale v náboženství, které vychází z přírody, neměl mít vůbec místo. My, pohané, bychom měli dohlédnout dál než k těmto dvěma uměle vytvořeným stereotypům.
Zlo je slovo, které si vytvořili lidé. Zlo začíná a končí v Nás. Tornádo není nikdy zlé, jen ničivé. Oheň může být použit k našemu prospěchu nebo našemu zničení. Příroda nikdy není dobrá nebo zlá, ona prostě je. Nesleduje žádná morální pravidla či nařízení. Pouze lidé se s jejich názory, postoji a složitými povahami uvažují v těchto termínech.
Smrt, ničení, chaos... to jsou základní síly, které v přírodě vládnou a které z ní nelze vyjmout. Život přežívá tím, že zabijí; ničení je podmínkou stvoření. To jsou jediné opravdové zákony, které budou vždy platit, ať se je pokusíme interpretovat jakkoli.
Pokud si pohané budou představovat přírodu jen jako něco dobrého a milujícího, zavrhnou její pravou všeobjímající podstatu. Pokud se budeme stranit temných bohů kvůli našemu strachu z neznáma, nemůžeme plně porozumět tomu, co symbolizují ostatní bohové.
Je naši přirozeností bát se neznámého. Lpíme na archetypech reprezentující jednotlivé aspekty nepoznatelného, archetypech ztělesňující síly, které nedokážeme plně pochopit. Nazýváme je bohové. To samo o sobě není chybou, naopak, je to nutný prostředek, jak pochopit duchovní podstatu, kosmickou energii či jakkoli si to přejeme nazývat.
Některá náboženství si zvolila zobrazení této podstaty jako jedné všemohoucí bytosti, ovšem stvoříme-li bytost, která symbolizuje vše dobré v přírodě, musí zákonitě vzniknout i její opak, ztělesňující veškeré zlo.
Protože přírodní náboženství vyjadřují božskou podstatu prostřednictvím více bytostí, žádná z nich nereprezentuje jen tvořivou či ničivou energii, ale jednotlivé aspekty přírody či lidské ideály. Místo jedné všemocné bytosti máme boha lásky, války, krásy, slunce, měsíce, moře... Každý z nich představuje částečně tvořivou a částečně ničivou energii.
Prostřednictvím vlastností těchto bohů a bohyň se můžeme naučit mnohé o vesmíru i o nás samotných. Potlačování či vyhýbání se některým z jejich vlastností brzdíme vlastní růst. Cílem temného pohanství je najít odvahu aby ti, kdo se schovávají jen za světlou stranu svých bohů, překonali svůj strach a učili se.
Jako přírodní náboženství se pohanství často zaměřuje jen na pozitivní, tvořivou součást přírody. Je snadné ztratit spojení s jejími temnějšími aspekty. Život plodí smrt a ze smrti vzniká život. Chaos je základem stvoření. Něco musí být vždy zničeno, aby něco jiného mohlo být stvořeno.
Ti, kdo v sobě potlačují temnou stránku přírody a sebe sama, často spějí k tomu, co jsem slyšel nazývat "Světlým pohanstvím". Pohané, kteří si myslí, že život je jen o štěstí a radosti a v okamžiku, kdy dosáhnou souznění s přírodou, život bude jako ten nejkrásnější sen. Tomuto zjednodušenému pohledu podléhají zejména vyznavači hnutí New Age. Pro ně je příroda jen dobrá a spořádaná.
Takhle to ovšem nefunguje. Zkuste vzít takového člověka a vysadit ho v divočině jen s jeho krystaly. Do konce týdne se z něj stane kořist nějaké šelmy. Příroda je nemilosrdná. Neodpouští. Slabí umřou nebo jsou rovnou zabiti silnějšími. Život lze zachovat jen za cenu života. I ten nejpřísnější vegan musí zničit mnoho rostlin, aby přežil. Lidé, s jejich vědeckými objevy v technice a zdravotnictvím "zvýšili životní úroveň" tím, že se distancovali od této krutosti.
Nicméně, navzdory tomu, jak krutá příroda je, není zlá, nemůže být, když v ní je tolik nádherného. Příroda v sobě zkrátka zahrnuje tvořivou i ničivou sílu. Budeme -li ignorovat její temnou stránku, nikdy ji nebudeme schopni ji doopravdy pochopit.
Cílem temného pohanství je připomenout lidem, že existuje temnější strana všech aspektů přírody a že ta temnější strana nemusí vždy znamenat bolest ani nemusí být negativní. Ti, kdo najdou odvahu a přijmou své temnější já, naleznou krásu i v temnotě.
Mnoho aspektů temnoty nemá nic společného s krutostí, smrtí ani chaosem. Zrcadlení, uctívání, věštění, poznávání sebe sama, vytržení, podzim, zima, dospělost, moudrost, vzdálený křik havrana v lese, svíčka zářící v temnotě noci, objetí dvou lidí v studeném podzimním větru. To všechno je součást přírody, jsou to její dary. Snad díky kráse východu a západu slunce, barev podzimu a jara, si neustále připomínáme cyklus zrození - smrti - znovuzrození a důležitost každé jeho fáze.
Je důležité mít na paměti, že zaměřovat se pouze na temnou stranu je stejně nebezpečné jako zaměřovat se jen na světlou. Rovnováha je důležitá a i když má někdo blíže k jedné straně blíže než k druhé, vždy musíme být otevřeni všem aspektům přírody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Airis Airis | E-mail | 17. května 2007 v 16:53 | Reagovat

Zdravím tě....čarodějko?

úvod je okouzlující, ale kdyby to bylo víc poeticky a romanticky vzaté, bylo by to určitě lepší, než je tento článek ted. Pohanství je překrásná cesta to určitě víš, proto prosím neděl z ní dualistickou věc. To, že jsi ho ted rozdělila na světlé a temné mě trochu zesmutnělo. Myslím, že víš proč a proč by se to nemělo;)...

2 jiri jiri | E-mail | 26. prosince 2008 v 14:26 | Reagovat

hmmm.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama