Únor 2007

další směska obrázků

28. února 2007 v 19:20 | čarodějka |  Obrázky

mixka obrázků

28. února 2007 v 18:55 | čarodějka |  Obrázky

andělé

28. února 2007 v 17:12 | čarodějka |  Obrázky

trochu emo neuškodí

28. února 2007 v 16:16 | čarodějka |  Obrázky

tahle je čtvrtá,ale něco tam ještě musim doopravit

28. února 2007 v 14:49 | čarodějka |  Moje tvorba
Jdu si jen tak městem a najednou slyším,jak na mě někdo volá…vytrhne mě to z přemýšlení…vidím Vala,jak na mě mává a utíká ke mně…jsem štěstím bez sebe,že ho vidím,ale přesto přemýšlím,co mi chce…celý udýchaný ke mně doběhne,ale krásně se přitom usmívá!pozdraví mě a připojí se ke mně…neustále mluví a já si prohlížím jeho snědou tvář…jeho španělské geny se nezapřou…jeho bradku si dokážu představit stejně dobře i se zavřenýma očima…stejně dobře jako ultrakalorickou zmrzlinu,na kterou mě posléze pozve...nechci ho urazit,proto je mi jasné,co budu muset udělat…při pohledu na regál plný kalorií se mi udělá mdlo…snažím se pořád usmívat,ale Val celý září a můj nucený úsměv neprokoukne…ptá se,jakou si dám…vezmu si jahodovou a nejspíš vypadám,že na ni mám opravdu chuť,protože Val se na mě spokojeně usmívá…ptá se mě,jak mi chutná a já musím lhát…nerada bych,aby na mně něco poznal…když dojím,omluvím se a jdu rychle na záchod…zamknu za sebou a okamžitě si strčím prst do krku…vyčerpaně se sesunu k míse a je mi nanic…stoupnu si k zrcadlu a vyhrnu si triko…prohlížím si svoje břicho a připadám si nesnesitelně tlustá…přemýšlím o lepší dietě…vrátím se k Valovi,který se mě starostlivě ptá,jestli je mi dobře,protože jsem bledá…unaveně si sednu vedle něj na židli…povídáme si dost dlouho a je mi s ním dobře…když odcházíme,udělá se mi najednou slabo…omdlívám a víc si nepamatuju…probouzím se až v nemocničním pokoji…všude kolem jsou pípající přístroje…v ruce mám píchlou kanylu a všelijaké hadičky…nechápu,co tu dělám…v pokoji jsem sama…nemůžu si vzpomenout,co se stalo a jak jsem se sem dostala…jsem unavená,ale spát nemůžu…za chvíli přijde doktor a sestřička…myslí si,že spím,proto se začnou bavit…mám prý bulimii!!to není možné,chci se začít smát…jsem na tom špatně a bojuju o život…zase usnu a víc neslyším… v noci se probudím…nemůžu dýchat!!přístroje pípají jako o život…slyším doktora,jak říká,že mě ztrácí…vidím oslnivě žluté světlo…uvědomím si,že jdu tunelem…slyším z dálky nepřetržité pípání…vznáším se nad životem…seshora vidím pohřeb…můj!!vidím bolest všech,kteří přišli…je mezi nimi i Val!!bodne mě u srdce…vím,že teď bych byla se svojí postavou spokojená…ale čas nelze vzít zpátky!!najednou zase slyším doktora…jeho hlas se stále přibližuje…nejsem už nad životem,ale zpátky ve svém těle!!jedno vím jistě…budu se léčit!!

upíři

28. února 2007 v 14:44 | čarodějka |  Vampirismus
Lidství... co je to vlastně pro Upíra? Co to znamená pro bytost takřka nesmrtelnou a nesmírně mocnou? Každý vám odpoví že nic. Avšak pouze schovává bolestnou pravdu. Lidství nebo lidskost hrají v životě Upíra nesmírnou roli. Ačkoli si to neuvědomuje, podléhá těmto vlastnostem více než by si byl kdy ochoten připustit. Když se se zrodí nový Upír, není jako lidské mládě. Je to člověk jemuž byl dán ohromný dar. Dar moci a nesmrtelnosti, lépe řečeno dlouhověkosti... Nový upír zůstává tím samým člověkem jako předtím, pouze cosi uvnitř se pomalu začíná měnit, cosi uvnitř pomalu odumírá. Nejčastěji tato změna začíná při prvním krmení, lovu. Hladové Upíří mládě, prázdné a šílené poprvé zabíjí. Zabíjí cokoli co je v dosahu, ať je to krysa, bezdomovec nebo vlastní žena. Touha po krvi je silnější. Nasytí se a upadne do spánku. Poté ale přijde ráno, kdy se probudí v kaluži krve, objímajíc milovanou bytost nebo mršinu zvířete a poprvé okusí temnou stranu své nově nabyté moci. Pokud je Upírovým cílem nějaká milovaná osoba nebo přítel, promění se často jeho žal ve vztek a další vraždění. Upír je polapen. Zdrcen svými činy, odmítá svou identitu a bezhlavě se pouští do nebezpečenství. Obviňuje celý okolní svět. Jak ostatní smrtelníky, tak i svého "Otce". Ale především obviňuje sebe. Podaří li se mu přežít první týden, poprvé navazuje styky s okolní upíří komunitou. Není li v okolí žádná, netuší nic o své podstatě, běsní a je lapen a zabit nebo se sám zabije aby ochránil své okolí. Mocní Upíři často žertem tvoří mladé a sledují jejich strmý a hrůzný zánik. V hloubi duše však vidí sami sebe... Poté co se mladý upír dostane mezi ostatní, jeho nenasytnost a touha jsou mu vysvětleny. Zapojí se do normálního života a přijme návyky krmení. Užívá si svou moc a odlišnost od lidí. Když v tom mu osud uštědří další ránu. Stane se tak po několika desítkách let.
Upír nestárne jako ostatní ale i přesto se snaží stýkat nebo sledovat svou původní lidskou rodinu. Ovšem jeho rodina stárne. Rodiče umírají, milá zdrcená ztrátou bere si jiného, děti rostou a umírají, jejich děti také, rod zaniká. To vše Upír sleduje bez jakékoli možnosti pomoci. Protože pomůže-li, vystavuje se nebezpečí odhalení a rychlé smrti. Stále si však udržuje lidskou morálku. Tedy se alespoň snaží. Těžce nese zabíjení lidí pro potravu, vraždám se vyhýbá, vysává napůl. Někteří Upíři se dokonce živí jen zvířecí krví. Avšak přijde den kdy Upír své zásady poruší. Stane se tak po roce nebo po pěti staletích, avšak stane se tak. Maktub. Nejprve hořce lituje svého činu, ale zhřeší znovu. A znovu.
Postupně ospravedlní občasné zabití jako vykonání potřeby nad nižšími lidmi. Nad podřazenou rasou. Zabíjí stále častěji a zuřivěji. zabíjení se mu stane přirozeností. Někdy se stává že takovýto Upír stále dodržuje svůj kodex cti, bývá to však výjimka. Upír se propadá do kolotoče politiky, džihádu a krmení. Uspokojuje svou potřebu stále častěji a naléhavěji. Lidé jsou již pouhými figurkami v jeho hře. Znamenají čísla a fakta. Počítá s nimi jako s vojskem na papíře. " Kolik si mohu dovolit nechat padnout v této bitvě...? " Manipuluje s rodinami, městy a národy aby zvýhodnil své postavení a svou moc. Řím proti Kartágu, Athény proti Spartě, Španělé proti Angličanům... Vše je jen hra. Takovýto upír je již velmi stár ( věk mezi 500 a 1200 léty) a jakékoli lidství mizí. Zůstávají jen zvyky a potěšení. Moc. Touha. Následuje dlouhá a krutá smrt. Finální smrt nesmrtelné bytosti. Pomalu degeneruje, stále více spoléhá na svůj zvířecí instinkt. je nebezpečný, bestiální, na vrcholu.
Avšak prohrává válku se svou duší. Je pohlcen zuřivostí a bestiálností a musí být usmrcen... Někdy však smrt přijde náhle. Stává se tak pokud Upír uvěří v návrat ke starým tradicím, ve své vlastní lidství. Na krátkou dobu se mu podaří žít a nebýt zvířetem, chovat se jako člověk. Avšak tím nesílí. Pouze oslabuje svou mysl a náhle se cosi mnění a je pozřen svými vlastními instinkty.
O upírech existují však záznamy o jedincích kteří vydrželi po tisíce let a nejeví známky degenerace. Říká se že došli do stádia Golcondy, kdy Upír nalézá vnitřní mír a uspokojení.

zdroj:http://strasidelny.sblog.cz

Tahle neni moc povedená

21. února 2007 v 17:31 | čarodějka |  Moje tvorba
Stojím na kraji propasti a přemýšlím o životě…stačí kousek a poletím…chci letět jako pták a nemyslet na to,co se stalo…slzy mi už vyschly…stojím jen tak nad hlubokou propastí a pomalu se připravuju na volný pád,o kterém jsem vždycky snila…všechno se ve mně zlomilo v okamžiku,kdy jsem je viděla..MRTVÉ!!!Nenávidím řidiče,který zabil moje rodiče a malou sestřičku…nenávidím ho!!zavřu oči a zvednu nohu do neznáma…trochu se bojím,ale bude to moje vysvobození…budu zase s nima…v kapse mi vyzvání mobil,ale nevšímám si ho…po chvíli přestane,aby mohl za moment začít znova…jsem jako v transu…nezajímá mě,kdo mě shání…mobil si nedá pokoj a vyzvání dál…bezmyšlenkovitě ho vezmu a hodím dolů…najednou je ticho…nevím,jak dlouho tam stojím…užívám si dosyta poslední vteřiny před skokem…jakoby z dálky slyším cizí hlas…čím víc se blíží,tím víc mi nepřipadá tolik cizí…Vlastně v něm poznávám hlas svého miláčka i když jsem k němu zády…v jeho hlase cítím zděšení a strach…bojí se snad o mě???blíží se ke mně…s klidem v hlase mu řeknu,že jsem se už rozhodla…moje bolest je o to větší,že on stojí za mnou…snaží se mě chytnout za ramena a já mu nebráním…šeptá,že mě nechce ztratit…v hlase mu zní zoufalství a já si najednou uvědomím,že ho taky nechci ztratit…mám přeci ještě tolik lidí,kteří mě mají rádi…drží mě pevně za ramena,ale já už nechci tolik skočit…mluví o naší lásce a o tom,že je tady pro mě…uvolněně se rozbrečím…otočí si mě k sobě a odvede kousek od kraje…do bezpečí!!!pevně mě objímá a šeptá,že jsem jeho dáreček…chvíli mi trvá,než mi to dojde…dneska je přeci Valentýn!!

Anketka

19. února 2007 v 17:54 | čarodějka |  Ankety
chci jen tak zjistit,kolik lidiček tudy projde.prosím klikni,jestli jsi tu byl(a)!!