Březen 2007

K zamyšlení

28. března 2007 v 20:02 | čarodějka |  Povídky
Tohle mi taky přišlo mailem,fakt mě to úplně dostalo a dost sem nad tim musela přemýšlet.Co vy na to??
< Šla jsem na párty, a pamatuji si, co jsi mi řekla. Řekla jsi mi,
< abych nepila, mami. Tak jsem si místo alkoholu, dala nealko. Byla
< jsem na sebe hrdá, přesně jak jsi řekla, že budu. Tak jsem nepila a
< řídila. Kamarádi si mysleli, že můžu. Zvolila jsem si správně a rada
< od tebe byla taky správná. Párty skončila, a lidi se rozešli.
< Nastoupila jsem do auta, jistá, že se dostanu domů celá. Nikdy jsem
< nevěděla, co přijde, mami. Něco, co jsem nečekala. Teď ležím na
< chodníku a slyším policajta jak říká, "Ten co zapříčinil tu nehodu
< byl opilý". Mami, jeho hlas zní tak velmi daleko. Moje krev je všude
< kolem mě,zkouším neplakat. Slyším doktora jak říká, to děvče umírá.
< Jsem si jistá, že ten chlapík neměl ani tušení co se stalo, když byl
< opilý, protože si vybral pít a jezdit. A já teď musím umřít. tak
< proč, to lidé dělají, mami když ví, že to ničí jejich životy? A teď
< bolest zabíjí mě. Vzkaž sestře, aby se nebála, mami. Vzkaž tátovi,
< aby byl statečný, a že přijdu do nebe. Napište "Daddy's Girl" na můj
< hrob. Někdo mu přece mohl říct, že není správné pít a jezdit. Možná
< jeho rodiče mohli a já bych byla naživu. Můj dech se zkracuje, mami.
< Vážně se začínám bát. Toto jsou moje poslední chvíle a já jsem
< nepřipravená. Přeju si, abys mě mohla držet, když tu ležím a umírám.
< Chtěla bych ti říct "Mám tě ráda, mami!"Sbohem.

jak přivolat lásku

24. března 2007 v 19:16 | čarodějka |  Kouzla
Ach ta láska-bláznivá a tak proměnlivá čarodějka. Bohužel,jen málokdo z nás se dočká lásky bez problémů. Nejrůznější léčky,lsti a pasti na nás tahle krásná bestie vymýšlí. Například když nejsme sami,kdo miluje. A nebo nám dokonce v horším případě někdo vší svou mocí brání někoho milovat. Mohou to být rodiče,širší rodina,děti,dokonce i bývalý partner či partnerka a my máme náhle před sebou neviditelnou bariéru,kterou před nás postavil kdosi jiný. Ale i s tím si bílá magie lásky poradí. Jak?
Budete potřebovat:
Větší mísu z bílého porcelánu(může být i keramická,musí ale být bílá)
Pramenitou vodu(v nouzi postačí i pramenitá voda balená,vodu je však třeba aktivovat dlaněmi)
Ptačí pírko
Čistý oheň např. v hořáku či kovové misce na nehořlavém podkladě
Bílou svíci
Postup:do mísy opatrně nalijeme vodu,měla by však téct pokojně,ne cákat. Vedle v misce zapálíme oheň. Je vhodné,aby v místnosti,kde provádíme rituál,bylo spíše přítmí. Plameny by se měly zrcadlit ve vodě. Bílou svíci zapálíme od ohně a postavíme dost daleko před sebe. Ptačí pírko položíme dostatečně blízko,abychom ho potom nemuseli pracně hledat.
Soustředíme se na svíci vpředu a přiložíme si dlaně ze stran na spánky. Setrváme tak dlouho,až přestaneme vnímat kmitavý plamen a uvidíme jej spíše jako bílou či zlatou kouli. Pak vztáhneme ruce před sebe,jednou rukou se lehce dotýkáme hladiny vody a druhou držíme dostatečně vysoko,,abychom mohli vnímat teplo plamenů čistého ohně. Ruce dvakrát plynule zkřížíme a zase je vrátíme na své místo. Pak řekneme:,,To já bořím hráz,kterou kdosi vystavěl. Bořím ji trojí silou,silou země,která vdechla ohni život,silou vody,která hojí bolest,a silou věru,který má dost síly nést. Poté zvedneme pírko,namočíme jej ve vodě, přidržíme nad plameny a pak zahrabeme do země či spálíme v ohni,aby bylo zničeno.

Dívka

23. března 2007 v 19:50 | čarodějka |  Povídky
Nádherná povídka prostě..smutná,ale tak už to bejvá..*ZDROJ*
Byl konec srpna a ospalé slunce které se sklánělo v dálce vydávalo pár posledních paprsků. Studený vítr si pohrával s korunami stromů a trávou která obklopovala dívku sedící u řeky. Tiše seděla a smutně se koukala na druhou stranu řeky.
Možná tam, možná tam je něco lepšího opakovala se dívce myšlenka v hlavě. Všude bylo hrobové ticho. I ty jsi umlkl?Co jsi v tomhle světě asi prožil.. Kam jsi odešel?? Zeptala se dívka malého ptáčka ležícího vedle ní. Proč už nezpíváš? Oněměl jsi? Zeptala se dívka ale odpovědi se nedočkala. Vypadáš tak krásně, jako když spíš.. Chytla malé zvíře do dlaní a zadívala se na něj. V očích ji něco zašimralo a pak se jí rozostřil obraz. Po tváři jí začala stékat horká slza která přistála na rozkošném zvířeti. Proč jsi musel zemřít?Udělal jsi někomu něco? Pokládala dál otázky ale nikdo jí neodpověděl..
Začalo se stmívat, dívka stále sedící v trávě lehce držela v rukou malého opeřence a plakala. Proč i ty? Proč i ty jsi musel odejít? Položila krásné zvíře, kterému vždy přisuzovala svobodu, do trávy a naposled mu věnovala letmý pohled Nashledanou v příštím životě, doufám že bude i pro tebe lepší.. Zašeptala a tiše se zvedla. Tráva zašuměla a dívka tiše odešla. Šla se skloněnou hlavou, nevěděla kam, možná někam kde je líp, možná někam kde nebude smrt, bolest, nenávist.. I když už bylo pozdě chodilo po ulicích spousty lidí kteří si ale dívky moc nevšímaly. Kdo by taky měl zájem starat se o dívku která celá v černé barvě prochází kolem lidí kteří mají svých starostí dost. Honem, at' vám něco neuteče, vždyt' život je tak krátký. Ani se nenadějete a jste mrtvý. A pak už jen ticho, zima.. Když konečně zvedla hlavu všimla si že stojí u hřbitovní brány. Vůbec nevěděla co tu dělá, bezmyšlenkovitě vstoupila dovnitř a ovál ji strašný chlad. Nevšímala si ho a šla dál. Na hřbitově bylo ticho, nic se tu ani nehlo krom pár plamínků svíček když se do nich opřel vítr. Její cesta měla konec, stála u hrobu s mramorovým náhrobkem na kterém bylo zlatě napsáno: Diana Smutná 1.5. 1987-29.7. 2005 Milovaná dcera která odešla dřív než stačila uskutečnit svůj sen. Nezapomenem.
Dívka se pousmála, asi jako jediná věděla že Diana stačila udělat víc věcí než si její blízcí myslí. Koukla se na fotku na které byla usmívajcí dívka s dlouhými blond vlasy. Ta fotka musí být hodně stará. Pomyslela si dívka To není ta Diana kterou já znala.. Zapálila svíčku a tiše se začala vracet k bráně. Očima rychle přejela po hřbitovu a nakonec za sebou zavřela. Na mysl se jí začalo drát spousty otázek a neustále musela myslet na Dianu. Procházela ulicemi které byly chabě ozářeny pouličními lampami které vrhaly na chladné chodníky slabé světlo. Dívka se zastavila, svůj zrak otočila na okno jednoho z domků kterých tu bylo desítky. Roztáhnutými závěsy se koukla dovnitř. Viděla rodinu skládajcí se z ženy a muže kteří seděli u stolu a usmívaly se na sebe, vedle matky seděla malá, asi pětiletá, holčička která vyprávěla něco rodičům. Dívka je se zájmem pozorovala a úplně zapomněla na Dianu která ted' leží v chladné rakvi na hřbitově. Malá holčička se podívala z okna a s úsměvem dívce zamávala. Matka která si malé holčičky všimla se zamračila a šla zatáhnout závěsy. Dívka ještě chvilku stála a pak se vydala směrem kde bydlela.
Pokoje se nořily do tmy a všude bylo strašné ticho. Dívka rozsvítila a na stole spatřila lísteček. Rychle si ho přečetla a musela si to, co na něm stálo přečíst nejmíň dvakrát, protože nebyla schopná vnímat co je na něm napsáno. Natálie, jel jsme za mamkou, je to s ní špatné, až přijdeš domů tak mi zavolej! Nevím kdy se vrátím. Táta. PS: Taky by jsi ji mohla někdy navštívit!!! Dívka se podívala na hodiny na kterých ručičky ukazovaly půl dvanáctou a znechuceně se koukla na telefon. Nikam volat nebudu, stejně je to vaše chyba! Zařvala dívka a její hlas se rozezněl celou místností. Vy za to můžete! Já vám říkala že ji utrápíte! Neposlouchali jste mě! Tady to máte!!!! Začala zhluboka dýchat a po tvářích se jí rozkutálely slzy. Skácela se do křesla které bylo jen pár kroků od ní a obličej si schovala do rukou. Plakala dlouho, konečně se to z ní pomalu všechno začalo dostávat. Chtěla řvát ale měla strašně sucho v krku a tak jen seděla a brečela. Dívka se už trochu uklidnila a byla schopná dojít do svého pokoje kde u její postele ležela poslední společná fotka s Dianou: Zadívala se na dvě usmívající se dívky stojící u rozkvetlého šeříku. Diana už nevypadala tak nevinně jako na fotce na jejím náhrobku. Byla úplně jiná.. Černé vlasy měla zapletené do jakéhosi drdolu, olivově zelené oči byly orámované černými stíny a spolu s rudými rty na bílé kůži dost vyčnívaly. Na krku měla uvázaný Satanistický kříž a na sobě krásné černé šaty. Dívka fotku otočila a na ní bylo krásným písmem se spoustou vlnek napsáno: Mojí milované sestřičce, nikdy na tebe nezapomenu! Už se těším až se znovu sejdem. Miluj tě! Dívce se začal vybavovat den, kdy se to stalo…
Veku bylo krásně, slunce svítilo a rodiče odjeli na dovolenou. Ráno se dívka s Dianou, jako každý jiný den, snídaly když zazvonil telefon. Diana měla dobrou náladu a usmívala se, to se ale změnilo když telefon zvedla. V obličeji zezelenala a tvářila se jako kdyby ji někdo opařil. Položila telefon a s vynuceným úsměvem se podívala na dívku.. " Kdo to byl?,, zeptala se dívka a koukla se na Dianu. " Nikdo, byl to omyl.. Tak jsem si vzpomněla že musím ještě něco zařídit, ty jsi stejně chtěla někam jít ne? Tak se sejdem večer, budu mít pro tebe překvapení. Už musím..,, Řekla Diana a objala svou sestru, dívka vycítila že se něco děje ale moc si toho nevšímala, Diana měla poslední dobou spousty tajemství.. Když se večer dívka vrátila domů v obývacím pokoji na stole ležela gratulace, obálka a bonboniéra. Dívka si rychle přečetla gratulaci v které ji Diana přála všechno nejlepší k dnešním narozeninám. V obálce byla fotka a kříž který Diana nosila stále na krku a dopis… Dívka si ho přečetla a začala brečet, rychle proběhla celý byt a v koupelně na zemi našla Dianu kolem které bylo velké množství krve.Diana ani v dopise na rozloučenou nenapsala proč to udělala..
Dívka seděla na posteli a tváře se jí leskly od slz. Děkuju sestřičko, děkuju že jsi na mě nezapomněla. Děkuju tati, že jsi pro mě udělal všechno co jsem chtěla. Děkuju mami, že jsi mě tolik milovala…!

Prokletí černé královny

23. března 2007 v 19:41 | čarodějka |  Povídky
*ZDROJ*
Prostě nádherná povídka!!Je sice dost dlouhá,ale krásná.

Prokletí černé královny
"Co je ti?"

"Bolí mě duše."

"Duše?"

"Ano, duše. Ani nevíš, jaká je to bolest. Ostrá a neutuchající žízeň srdce."

"Žízeň? Mám ti donést vodu?"

"Tolik vody na světě není."

"Není?"

"Ne, můj milý."

"A jak ti pomoci?"

"Ne! Neptej se, prosím."

"A je tu možnost? Udělám cokoli…"

"Nechej toho!"

"Čeho?"

"Ta slova tě zničí!"

"Zničí mne?"

"Ano. A já zas budu sama."

"Ale miláčku, co to povídáš? Chci ti dát jen napít. Všechno pro mne bude lepší než tvá bolest…"

"Neměl jsi to říkat. Napiji se tedy z tebe."

"…"

"Sbohem můj milý."



---



Bylo to ráno tančících mlh. To ráno, kdy jsou dveře zamčené na závoru a v okenicích není jediné škvírky. Bylo to ráno, kdy muži leští sekery a ženy odříkávají otčenáš.

Doba, kdy jen krucifix nade dveřmi brání katastrofě, a kdy zbloudilý poutník je vyslancem samotného pekla.

"Pane, spas naše duše!"



Zdobený kočár se ploužil po kamenné cestě. Po ztichlém kraji se zlověstně rozléhal skřípot jeho kol; nebyl zde však nikdo, kdo by ten zvuk slyšel. Okna vozu zakrývaly kašmírově rudé závěsy,

tak důkladně, že do kočáru nemohl vniknout sebemenší paprsek světla. Kočí jel pomalu a opatrně, však mu taky dobře zaplatili. Když mu ta žena nabídla takovou sumu za pouhý odvoz

a žádné otázky, byl by blázen, kdyby jejím žádostem nevyhověl.

Popravdě si ji nedokázal ani pořádně vybavit. Jediné, co si pamatoval o jejím vzhledu zcela určitě, byla nezvykle děsivá krása. Jaké však měla rysy? A co barva očí?

Kdykoliv se pokusil některý z těchto detailů si vybavit, v hlavě mu plynula mlha; stejně bílá a nepropustná jako v okolních krajích.



"Slyšela jste to? Přijela minulý týden."

"Opravdu?"

"Ano. Za té odporné mlhy."

"Tak to nám nevěstí nic dobrého. Zajisté je to ďáblice."

"Ženské! O čem to tam zase tlacháte?!"

Obě trhovkyně sebou trhly a jedna sjela obviňujícím pohledem tu druhou.

"O té nové, velebný pane…"

"O jaké nové?" nerozuměl kněz ani slovu.

"Vždyť víte, otče. Koupila panství po starém vévodovi."

"A co s ní má být?"

"Nebyla dnes v kostele, otče. Určitě je to ďáblice."

"Ano, ano… kacířka!"

"Nechejte toho! Ženské jedny hloupé!" dodal, protože cítil, že poněkud ztrácí iniciativu.

Ublíženě na něj pohlédly. "Ale do kostela by chodit měla," nadhodila jedna, po chvilce.

"Ano, to by teda měla," přidala se i ta druhá.

"Určitě jí trvalo pár dní, než se zařídila. Nepochybně přijde později," rozvíjel kněz své dohady.

"A to je další věc, velebný pane. Žádní sloužící."

"Co prosím?"

"Ta čarodějnice nemá žádné sloužící!"

"To ďábel sám jí pomáhá," pokřižovala se žena.

"Ano, je to kacířka," přidala se třetí trhovkyně, která doposud postávala stranou a jen naslouchala.

Kněz se na ně přísně zahleděl. "Dost jsem řekl! Ať už vás neslyším takhle tlachat. Uvidíte, že tuhle neděli ta žena zajisté přijde."



Ale nepřišla ani tuto neděli, ani další neděle v měsíci. Na ulicích a po hospodách se nemluvilo o ničem jiném než o tajemné kněžně, kterou nikdy nikdo neviděl, ale údajně je božsky krásná.

Opusťme však tlachající drbny a zamiřme přímo k centru jejich řečí. Do paláce po starém vévodovi, budovy se zatemněnými okny a do malého salonku, kde v olivovém křesle sedí žena

a slzy jí stékají po tvářích. Je nádherná jako starověká bohyně. Purpurové šaty z lesklého brokátu něžně objímají její tělo a vlasy vypletené v složitém copu zdobí její alabastrové čelo

jako bohatá koruna. Oči má sklopené v podivném niterném utrpení, kdyby se na nás však zahleděla, spatřili bychom jejich všejímající hloubku a černotu.

Hruď se otřásá tichými vzlyky a vystavuje tak na odiv smaragdový náhrdelník, blyštící se ve svitu svic.

A žena, nádherná jako k dokonalosti přivedená socha níž Athéna vdechla život, se náhle pohnula. Jen se naklonila nad mramorovou šachovnici před sebou a uchopila černou královnu,

pak jediným ladným pohybem svrhla bílého krále.

"Mat," zašeptala bolestně a zabořila hlavu do polštáře. "Další mat."



Otec Galetti byl mladý muž. Na zdejší farnosti působil teprve krátce a jeho věk byl asi tak stejně nízký jako jeho autorita. Často se mu stávalo, že mu ženské z vesnice zničehonic překopaly

celé kázání jenom proto, že se jim zdálo příliš novodobé.

A tak jednu neděli, po mši, na kterou tajemná kněžna opět nepřišla, byl dostrkán davem rozlícených trhovkyň, aby ji šel navštívit a vyhnal z ní ďábla.



Panství po starém vévodovi bylo zaostalé: oprýskaná omítka ležela mezi záhony nezastřižených růží a okna, zevnitř zahalená závěsy, pokrývala vrstva prachu.

Galetti se potemněle rozhlédl po okolí. Než uchopil klepadlo, napadlo jej: jestli ty historky o ďáblu neměly skutečně něco do sebe. Pak ale všechny podobné myšlenky zatratil a třikrát mocně

zabušil do temného dřeva dveří.

Čekal, nic se však nedělo. Snažil se zaposlouchat, zda-li neuslyší kroky, nevnímal ovšem nic než vítr, který se proháněl v korunách starých jabloní.

Chtěl ještě jednou popadnout klepadlo, náhle si však všimnul, že dveře jsou pootevřené. Nechtělo se mu hloubat o tom, jestli tomu tak bylo už za jeho příchodu, či vrata otevřela

jakási tajemná moc, když se na chviličku obrátil zády. Rozhlédl se okolo, nakonec však přece jen vstoupil.

V hale ztichlého domu se jej zmocnil nepříjemný pocit, Připadal si jako zloděj - nezávidění hodná situace pro kněze. Už zvažoval, jestli nemá odejít,

když se několik metrů nad jeho hlavou ozval znělý hlas: "Dobrý den. S kým mám tu čest?"

Galetti sebou trhl.

Zahleděl se na galerii a to, co spatřil, jej téměř vyděsilo. Nádherná žena v purpurových šatech na něj zhlížela s tajemným úsměvem. Po chvilce se vzpamatoval.

"Jsem otec Galetti, ze zdejší vesnice," představil se. "Přišel jsem vás jejím jménem pozdravit."

Žena nadzvedla obočí, pak se ovšem usmála: "Pojďte nahoru."



Galetti vystoupal na galerii za tajemnou ženou. Přestože se teď na něj jasně usmívala, ve tvářích měla zaschlé slzy. Uvědomil si, že v něm ta podivínka vzbuzuje pro kněze nepřístupné představy.

S úsilím je zapudil, co nejdále z dosahu a raději promluvil blíže ke svému poslání: "Neviděl jsem vás na mši…" začal.

Žena pokývla hlavou. Seděla nyní v jednom z olivových křesel a měnící se světlo plamenů z krbu si rozpustile pohrávalo s jejím výstřihem.

Galetti se snažil kontrolovat svůj pohled. "Přijdete tuto neděli?"



"Já do kostela nechodím," zamítla.

"Nechodíte?" nadzvedl kněz obočí a bez vyzvání se posadil oproti krásné ženě.

"Ne."

"Nevěříte v boha?" téměř se vyděsil a bezmyšlenkovitě sáhl ke svému krku, na kterém se houpal krucifix.

"To spíš bůh nevěří ve mě," namítla.

"Bůh věří v každého," spustil Galetti jednu ze svých tisíckrát omílaných vět.

"Ve mě ne," podotkla žena a bylo znát, že víc mluvit na toto téma nebude.

Kněz se rozhlédl po pokoji, snad aby nalezl nějaké pojítko k navázání rozhovoru. Pak spatřil mramorovou šachovnici na stole. "Hrajete šachy?" vylétlo z něj.

Přikývla.

"Já mám rád šachy."

"Já ne," zavrtěla hlavou a v očích jí pohaslo všechno světlo. "Je to nudná hra. Černá královna vždy vyhraje."

"Skutečně?" podivil se.

Opět přikývla.

"A zahrajete si se mnou?" zeptal se náhle.

Toho se bála.



Černá, bílá, černá… plynou čtverce šachovnice. Galetti uchopí bílého pěšce a chce táhnout, žena jej však zarazí: "Počkejte. Trošku tu hru ozvláštníme.

Každým tahem položí jeden druhému otázku. Ty se nesmějí opakovat. Odpovědi se vyhnete jen tím, že vezmete figuru, souhlasíte?"

"Proč ne?" pokrčí kněz rameny.

"Hrajte tedy," povzdychne žena.

Galetti táhne a pokládá otázku: "Jak se jmenujete?"

"Vianna," odpoví žena s pohybem svého koně. "Proč jste přišel, doopravdy?" chce vědět zase ona

Táhnul: "Lidé z vesnice. Mají z vás strach. mysleli si…"

Kývla hlavou, odpověď jí stačila.

Galetti byl na řadě: "Odkud jste?"

Pozvedla další figuru. "Odnikud," odpověděla. "Nikde nejsem doma."

Její slova mu zněla tajemně. Otevřel ústa, aby se ptal dál, ale zarazila jej. "Jen jednu otázku," upozornila jej. "Teď se ptám já."

Ač nerad, přikývl.

"Proč jste se stal knězem?" chtěla vědět.

"Chtěl jsem sloužit bohu."

V očích jí zaplál výsměch, neřekla však nic.

"Proč nevycházíte ven?" tázal se Galetti.

"Vycházím jen v noci."

Znovu chtěl kněz vyzvídat i nadále a znovu mu nedala možnost.



"Miloval jste někdy ženu?" zeptala se a svůdně se protáhla.

Sebral pěšce.

Jen se usmála.

Táhnul a chvilku zvažoval další dotaz. Seděla v tom křesle, a když ji pozoroval, mísily se v něm pocity: Jednou mu připadala čistá a nešťastná jako lilie skropená kapkami ranní rosy.

Jindy by ji nazval ďábelskou a zákeřnou… podívala se na něj vyzývavě a on pochopil, že čeká na otázku: "Proč jste přišla?"

"Abych zase odešla." Černá věž se vrhla napříč šachovnicí. "Nad čím přemýšlíš?"

Další černý pěšec opustil hrací plochu.

"Proč ve vás bůh nevěří?"

"Navždy se mě zřekl. Čeho se bojíš?"

"Bojím se nejistoty, kterou právě cítím, kterou cítím ve tvé blízkosti," zahleděl se do jejích očí. A ten pohled jej změnil. "Co jsi udělala, že se tě zřekl?" zašeptal, snad, aby se k němu naklonila blíž.

Sebrala mu koně. "Jak si připadáš?"

"Zmatený," zašeptal mezitím, co se jejich tváře zase o kousek přiblížily.

"Kdo je tvůj otec?" zeptal se, když už se téměř dotýkali čely a on mohl spatřit rudé jiskérky v jejích očích.

Jeho věž se skutálela z šachovnice.

"Neodpovídám," usmála se tichounce. "Chceš mě políbit?" zněla její otázka a on vnímal její horký dech, tak, už byl blízko.

"Ano," zašeptal. "Smím to udělat?"

S dalším tahem se k němu naklonila a svět se zatočil. Na malý okamžik se ocitl v jiné zemi, v krajích kam doposud nesměl (a nebo snad nechtěl?) vkročit.

Konečně se jejich rty odpojily a s další figurou Vianna nadzvedla obočí. "Kde je teď tvůj bůh?"

Galetti sebral jednu z černých figur a vyhnul se odpovědi. Po tváři se mu však svezla slza. Ta otázka jej zabolela jako šlehnutí bičem, přesto ale nezabolela příliš.

Sáhnul ke svému krku a jediným tahem strhl kříž. Zlatý řetízek mu jen bezmocně sklouzl mezi prsty na zem. Galetti si jej už nevšímal.

Hráli dál. Jedna figura stíhala druhou a nezodpovězených otázek přibývalo. A jak oba hleděli na šachovnici, pomalu začínali tušit, jak se hra skončí.

Vianně se třásly ruce. Tvář jí zbledla a Galetti byl na řadě se svou otázkou. "Máš žízeň?" vyslovil a jen pozoroval svou společnici. Na okamžik spatřil její dravost. Oči jí zaplály skrývaným

plamenem. Na chvilku docela zrudly a zjevila se v nich neovladatelná touha. Vypadala jako lítá šelma. Spatřil dlouhé tesáky i sílu, které náhle nabyla. Ale tak rychle, jak její hrůzný zjev přišel,

tak zase odešel. Bílé prsty zaryla do křesla až zapraštěly klouby. Stálo jí to mnoho úsilí, ale ovládla se. Nyní seděla zmožená, obklopená temným stínem a mlčela.

Podobala se zlomené růži odhozené na chladivou dlažbu… Teprve po několika vteřinách dokázala pohnout figurou a zašeptat odpověď: "Ano, mám."

Galetti zůstal klidný. Ten hrůzný výjev jej ani v nejmenším nevyvedl z míry. Už znal její prokletí. Vždyť také za tři tahy dá černá královna mat.

Vianna zoufale zašeptala svoji otázku: "Proč neutíkáš?"

Jen se usmál a srazil ze šachovnice její věž. "Kolik bylo bílých králů?"

Pohlédla na něj a z očí jí vytryskly slzy. Třásly se jí ruce. "Nikdy je nespočítám." Pak však setřela slzy a vážně se na něj zahleděla. "Odsoudíš mě?"

"Odsoudím toho, kdo ti to provedl."

Jen se žalostně usmála. A pohlédla na šachovnici. Bylo to snad poprvé, co jí věnovala, tak dlouhou pozornost. Ano, bylo to zřejmé. Příštím tahem dá mat…

Galetti se na ni povzbudivě usmál, pak zastřeně, ale klidně pravil: "Zabiješ mě." Neznělo to jako otázka, spíš fakt.

Pohlédla na něj zničeně. Pak něžně uchopila černou figuru. Na lesklém povrchu se zaleskla mdlá světla svic. Královna se sune směrem ke králi a ten jí pod nohy hází svůj meč.

Vianna je blízko, tak blizoučko, ale Galetti sedí nehnutě. Nehýbá se ani, když jej žena laská svými rty, ani když mu šeptá: "Odsoudíš ďábla?" Cítí hořkost jejího polibku.

A jeho duše se snad zmítá v prapodivném masochismu. Vůbec nemyslí na svůj konec, jakoby jej tyto poslední minuty naplnily podivným životem. Krev mu hučí ve spáncích a on se snad vznáší…

A ucítil její zuby. Něžně a snad i trochu provinile se zakousla do jeho krční tepny. Nebolelo to. Cítil, jak pije. Hltavě, ale zároveň klidně. Svět se mu ztrácel před očima.

Cítil, že ztratí vědomí. "Nikdy to neskončí Vianne, víš to? Nikdy."

Její rty se odtrhly od jeho krku. V očích měla hrůzu. Na rtech jí ještě visela kapka jeho krve. Byla tak rudá třpytivá, plně kontrastující s bledostí její tváře a rtů.

Pro Galettiho celý svět zešedl. Pouze ta krůpěj jeho života mu ještě svítila před očima. Dravě se vrhl po jejích rtech. Chtěl, aby to skončila. Chtěl, aby z něj posledním polibkem vysála

všechen život, ale ona jej odstrčila.

"Máš pravdu," vyslovila, jako by se bála vlastních slov. "Nikdy to neskončí… Tolikrát jsem chtěla slyšet: A žili šťastně až do smrti…, ale to nikdy neuslyším. Nikdy. Vždy dostanu žízeň."

A začala se smát. Její smích byl tvrdý a chladný…

Vrhla se k oknu a jediným pohybem strhla těžké závěsy. Stále se smála, pouze když bodavé paprsky slunce pálily její něžné tělo, šílený smích se změnil v bolestný křik.

A pak bylo ticho.

Galetti se propadl do šedivých mlh bezvědomí.



---



Slunce zapadlo a opět vyšlo. Vesničané marně čekali na návrat svého kněze.



Teprve po mnoha dnech si pár odvážlivců trouflo navštívit palác po starém vévodovi. Nenašli nic. Jen hromádku popela, ve které jako pohřbená ležela černá královna.

Galetti zmizel a postupně se ulicemi nesly smyšlenky o tom, jak si jej odnesl sám ďábel v podobě mladé a krásné vévodkyně. Brzo však i tyto zvěsti odneslo zapomnění.

Velikonoce

23. března 2007 v 19:06 | čarodějka |  Křesťanství
*ZDROJ*
Velikonoce, jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který připadá na březen nebo duben. V křesťanském pojetí jsou Velikonoce oslavou vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých (po jeho smrti na kříži). V židovském pojetí jsou Velikonoce památkou vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví, z něhož je vyvedl prostřednictvím Mojžíše Hospodin.
O slavení Velikonoc křesťany nemáme zmínek v Novém zákoně, nejstarším svědectvím o Velikonocích je Velikonoční promluva Melitona ze Sard z 2. století. Slavení Velikonoc se tedy v církvi objevilo velmi brzy.
Svátky Ježíšova vzkříšení jsou významově provázány s židovskou oslavou Pesachu a dodnes v sobě nese prvky této židovské oslavy. Ježíšovo projití smrtí a vzkříšení je chápáno jako naplnění starozákonního obrazu přejití Izraelitů Rudým mořem při východu z Egypta.
Velikonoční symboly
  • beránek - Symbol beránka je přítomný již v předkřesťanských tradicích. V židovské tradici symbolizoval Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa.
  • kříž - Kříž je dnes nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím.
  • oheň - Velikonoční bohoslužba začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce.
  • svíce - Svíce je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Velikonoční svíce symbolizuje vzkříšeného Krista - tento symbol pochází ze starověkého slavení Veliké noci, při níž se zapaluje svíce (zvaná též paškál) od ohně. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jímiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu - aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem.
  • vajíčko - Protože vajíčko obsahuje zárodek života, bylo v mnoha kulturách symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V souvislostí s lidovou tradicí vznikl zvyk malovat tato vejce; důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti.
  • zajíček - Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé Velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby. Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara.
  • pomlázka - Tento v Česku důvěrně známý symbol Velikonoc má také původ ve starých pohanských zvycích.

Takovej příběh

23. března 2007 v 17:47 | čarodějka |  Povídky
Možná Vám to taky přišlo,ale mně to prostě nedá,abych to sem nepřidala,protože to má fakt něco do sebe!Dočtěte to až do konce,vážně hezkej příběh.

# # # Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem


# # # kluka z naší třídy,

# # # # který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů

# # # všechny své # učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny

# # # knížky? Musí to být # pěkný trouba!" Já měl naplánovaný celý víkend -

# # # párty a fotbalový zápas s # přáteli na zítřejší odpoledne... Pokrčil

# # # jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, # uviděl jsem bandu kluků co utíkali

# # # jeho směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky # z rukou, podrazili nohy

# # # tak, že přistál v blátě.

# # # # Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10

# # # stop od něj.

# # # # Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích.

# # # Rvalo mi to

# # # # srdce.

# # # # Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl

# # # jsem v jeho

# # # # očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí

# # # se # normálně chovat!"

# # # # Podíval se na mě, řekl: "Díky!" a na jeho tváři se objevil

# # # úsměv. Byl to jeden

# # # # z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost. Pomohl jsem mu sebrat

# # # knížky a # zeptal se, kde bydlí. Ukázalo se, že nedaleko mě. Ptal jsem

# # # se, proč jsem ho # nikdy předtím nepotkal. Prý chodil na soukromou

# # # školu. /Nikdy

# # # # dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy..!"/

# # # # Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali.

# # # # Ukázalo se, že je to prima kluk.

# # # # Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!"

# # # # Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a

# # # oblíbil si ho. I mí

# # # # přátelé ho "vzali"...

# # # # V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky.

# # # # Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z

# # # těch knížek.

# # # # Jen se smál a polovinu knížek mi naložil. Během čtyř let jsme se

# # # stali

# # # # nejlepšími přáteli... Poslední rok jsme přemýšleli o nějaké střední

# # # škole. Kyle # se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke. Věděl jsem,

# # # že vždycky budeme # přáteli a ty míle nebudou žádným problémem. On se

# # # chtěl stát lékařem a já hodlal # využít stipendia na práci kolem

# # # fotbalu.

# # # # Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na

# # # závěrečnou

# # # # slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád, že

# # # to # nemusím být já tam nahoře a mluvit.

# # # # Závěrečný den byl tady.

# # # # Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který

# # # dospěl a

# # # # našel se během let na High School. Zesílil a moc mu slušely

# # # brýle. Měl víc

# # # # děvčat než já, všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil. Dnes byl ten

# # # den!

# # # # Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním,

# # # poplácal ho po

# # # # zádech a řekl: "Hej, chlape, budeš dobrej!" Podíval se na mě tím

# # # vděčným # pohledem, usmál se a "Díky!" - řekl. Začátek proslovu měl za

# # # sebou, odkašlal si # a pokračoval: "Závěr školy je čas, abychom

# # # poděkovali všem, co nám pomohli přes # tyto těžké roky. Rodičům,

# # # učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně # přátelům. Jsem

# # # tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu #

# # # přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám #

# # # příběh..."

# # # # Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o

# # # dni, kdy jsme

# # # # se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak

# # # si # vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později

# # # starosti a nesl si # věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se

# # # usmál: "Díky Bohu jsem # potkal přítele. Ten mě zachránil od mého

# # # nevysloveného rozhodnutí...!"

# # # # Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární

# # # kluk nám řekl vše

# # # # o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak

# # # se na mě # dívají s vděčností v očích.

# # # #

# # # # Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu. Nikdy nepodceňujte

# # # sílu okamžiku.

# # # # Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k

# # # lepšímu a taky občas

# # # # k horšímu. Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy

# # # zasáhli.

# # # # Hledejte Boha v přátelích!

jmelí

17. března 2007 v 19:29 | čarodějka |  Bylinky
Pod jmelím se nejen o vánocích líbá,ale jmelí má i léčivé účinky. Především při lehkém nebo středně vysokém krevním tlaku a jako prevence před ,zvápenatěním' artérií. Používají se sušené listy,ve kterých je obsažena léčivá látka cholin. Uvolňuje srdce a cévy,takže krev může lépe proudit. Na čaj ze jmelí při vysokém krevním tlaku přelijeme dvě čajové lžičky rozdrobeného jmelí dvěma šálky vlažné vody a necháme louhovat přes noc. Přecedíme a pijeme ráno a večer před jídlem po jednom šálku tohoto čaje. Lékaři ale varují před vlastním experimentováním,neboť při vysokém dávkování je rostlina jedovatá.

upírská odysea

17. března 2007 v 19:28 | čarodějka |  Vampirismus
Existence upírů je plná legend a různých mýtů,které se na ně navěsily v průběhu dob. Pokud zapomeneme na Van Helsinga,neexistuje vlastně žádný popis toho,jak takový upír vypadá. I když nám saje krev mnoho lidí,o upíry se většinou nejedná. A že by upír létal? Zkuste si jen tak zamávat rukama jako křídly,kam až doletíte? Možná ale jde o stejně vědeckou záhadu, jako je létání čmeláka. Toho na rozdíl od upíra viděl létat každý a nikomu to podivné nepřipadá. Jeho let je ale kvůli poměru hmotnosti těla a plochy křídel tak vlastně fyzikálně nemožný. On takový čmelák porušuje pravidla lidské vědy a vůbec si s tím neláme hlavu jako lidé. Vezměme tedy v potaz,že je takový upír velice činorodý a umí prostě jenom to, co obyčejný čmelák. Aby dolétl ze hřbitova na protější hřbitov,k tomu mu síly dozajista stačí, takže létat jako poslední typ moderního letadla opravdu nemusí. Teď ještě trochu té lidské krve a mohlo by se říct,že upírů je na světě dost a dost. Zapomeneme na tchýně,úředníky z Finančního úřadu a podobné záhadné jevy,pojďme se raději vrátit zpátky k přírodě. U komárů nám pití krve vůbec nevadí(jak kdy) a bereme je jako součást něčeho,co tady je,bylo a bude. Afričtí Masajové si také neberou žádné servítky,pokud dostanou chuť na krev,pijí zcela běžně krev hovězí. Protože je upír inteligentní bytost,nevysaje si svou obě´t během chvilky,jak tomu je v mnoha jiných případech. Bere si svoje postupně a nakonec se většinou i oběť stane upírem,i když o tom není bezvýhradně přesvědčena. Zvláště potom z důvodu,že musí svou postýlku vyměnit za hřbitovní rakev,která je daleko méně pohodlná. Možná za to ale věrnost upíra stojí,protože své oběti dokáže být upír opravdu věrný tak dlouho,dokud ji nevysaje,takže se dá vlastně s naprostou jistotou říct,že stejně jako komáři upíři byli,jsou a budou.

Jste vegetariáni?

15. března 2007 v 19:27 | čarodějka |  Vegetariánství a veganství
Tak by mě zajímalo,kolik je mezi námi vegetariánů nebo veganů.Taky jsem jedna z nich.A co vy??Co si o vegetariánství nebo veganství vlastně myslíte??


Marihuana

15. března 2007 v 19:04 | čarodějka |  Drogy
*ZDROJ*
Je-li dnes Cannabis (hašiš a marihuana) jednou z nejspornějších drog, je tomu pouze z jediného důvodu: Fakta o Cannabisu - a tato fakta existují - jsou známá jen málo nebo vůbec ne.
Cílem tohoto materiálu je alespoň trochu napomoci mladistvým i dospělým k lepší orientaci v záplavě protichůdných názorů, polopravd a někdy i lží.
Co je joint? Pod tímto výrazem se rozumí určitý druh vlastnoručně připravené cigarety, která obsahuje některou z forem drogy připravované z rostliny Cannabis buď v čisté podobě, nebo ve směsi s tabákem.
Co je Cannabis? Cannabis je odborný název pro konopí (Cannabis sativa, konopí seté) - rostlinu, která je rozšířena po celém světe. Konopí neboli Cannabis vylučuje pryskyřici, která obsahuje účinné omamné látky.
Pojmem Cannabis se proto v užším smyslu označuje psychotropní droga ovlivňující vnímání, připravovaná z rostliny Cannabis.
Co je THC? V pryskyřici vylučované z rostlin Cannabis (především ze samičích květů) je obsažena vlastní psychoaktivní účinná látka, totiž THC (delta-9-tetrahydrocannabinol), tj. éterický olej. Konopí s nízkým obsahem THC (užitkové konopí) se používá k průmyslové výrobě, zatímco rostliny s vysokým obsahem účinné látky slouží jako tzv. drogové konopí k přípravě hašiše a marihuany, dvou hlavních forem Cannabisu na trhu s drogami.

vegetariánství 2

15. března 2007 v 18:35 | čarodějka |  Vegetariánství a veganství
Co je vegetariánství ? Někdo se zjednodušeně domnívá, že je to pouze bezmasé stravování, výlučně rostlinná potrava. Skutečnost je však jiná. Je to vlastně komplexní životní styl zaměřený na péči o zdraví výživou, abstinencí, nekouřením, pohybem, tělesnou a psychickou hygienou. Vegetariáni nejedí žádné maso, ale konzumují další živočišné produkty - mléko, tvaroh, máslo, vejce. Pokročilí vegetariáni se vyhýbají i rafinovanému /bílému/ cukru, bílé mouce a ostatním rafinovaným a chemicky upravovaným potravinám. Někdy se označují jako lakto-ovo-vegetariáni. Ještě radikálnější jsou vegani, kteří jedí výlučně stravu rostlinného původu - ořechy, luštěniny, obiloviny , ovoce, zeleninu a med. Někteří nejedí ani droždí a med. Další skupinou jsou vitariáni, kteří konzumují pouze syrovou stravu.
Vegetariánství existuje ve světě ve formě řekněme přirozené, neuvědomělé, tradované dávnými zvyky a okolnostmi a v uvědomělé, záměrné formě jako přechod na tuto stravu vlivem rozumových důvodů - zdravotních, ekonomických, etických i náboženských. Už v první knize Bible, před 3500 lety je psáno: "A Bůh pravil: Hle, dávám vám všechny zeliny rozsévající sémě na povrchu celé země a každý strom, na němž jest plod stromu, který vydává sémě vám budiž za pokrm. ( Mojžíš 1,29). Vegetariánství zakotvilo také v budhismu, brahmaismu, hinduismu i taoismu. Také vyznavači islámu jsou vegetariáni, pouze někdy konzumují maso tzv. čistých zvířat.
Mezinárodní studie ukázaly, že vegetariáni a vegani mají mnohem nižší úmrtnost na srdcově cévní onemocnění, rakovinu, cukrovku a mozkové příhody. Téměř netrpí otylostí, revmatismem, vysokým krevním tlakem, a dalšími civilizačními chorobami. I Světová zdravotnická organizace a Organizace pro výživu a zemědělství při Organizaci spojených národů považují vegetariáství za zdravý a nejekonomičtější životní styl.
Mnozí slavní lidé byli vegetariáni, např. Pytagoras, Platón, Plutarchos, Sokrates, Hippokrates, Seneca, Ovidius, Vergilius, Michelangelo, Newton, Leonardo da Vinci, Rousseau, Goethe, Schiller, Schopenhauer, Lincoln, Nietzchze, Voltaire, Ibsen, Gándhí, Gokkij, Pascal, Byron, Franklin, London, Roland, Shaw a další.
Mnozí lidé nejí maso proto, aby nemusela umírat nevinná zvířata. Kdyby si měl každý zabít zvíře sám, leckdo by přestal toužit po mase. Dnes však co nejrychleji vykrmují a usmrcují zvířata ve velkém masokombináty.
Nezanedbatelný je také ekonomický aspekt vegetariánství. Výroba živočišných bílkovin je zhruba 20x dražší než výroba rostlinných bílkovin, přičemž rostlinné bílkoviny sóji, ořechů, brambor, obilí a listové zeleniny, obsahují všechny esenciální aminokyseliny v požadovaném množství a kvalitě. Uvádí se také, že plocha půdy 2 ha uživí 1 člověka konzumujícího maso, ale táž plocha uživí 14 vegetariánů a 50 veganů.

veganství

15. března 2007 v 18:17 | čarodějka |  Vegetariánství a veganství
Veganství vznikalo s nutností řešit další problémy, které vegetariánství neřeší.
Dnešní velkovýroba mléka a vajec závisí na intenzivním využívání zvířat a podobně jako ostatní živočišná výroba přispívá k zatěžování životního prostředí.
VEGAN je tedy člověk, který nejí žádné živočišné potraviny. Navíc se obvykle vyhýbá oblečení z kůže a vlny a také např. používání kosmetiky testované na zvířatech. Činí tak s přesvědčením nejen naprostého osvobození od zneužívání zvířat, ale také pomoci globálním problémům světa a v neposlední řadě také z úcty k vlastnímu zdraví.
Pokud si člověk osvojí postupy, především pokud jde o určité složky stravy, může být jako vegan všestranně skutečně velmi užitečný.
Přispěje tak mimo jiného také k řešení problémů zvířat ve výrobě mléka a vajec.
Zatímco vegetariánství je dnes již poměrně běžným způsobem stravování, na veganství je občas poukazováno jako na rizikové kvůli nedostatku důležitých minerálů a vitaminů. Je však jen otázkou správného výběru a přípravy potravin, aby tato, lékaři stále zdůrazňovaná, rizika nehrozila. Čistě rostlinná strava může být zcela bez problémů a dokonce méně riziková, než současné klasické stravování.
Žádná živočišná surovina neobsahuje výživově nezbytnou složku, kterou by zároveň nebylo možné získat ze suroviny rostlinné.
Světová zdravotnická organizace (WHO) a Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při OSN považují vegetariánství za nejzdravější a nejekonomičtější životní styl. Na základě stovek odborných studií jej doporučuje také Americká dietetické asociace (ADA); za zdravé považuje ADA také veganství.

fakta o jatečních zvířatech-skot

15. března 2007 v 18:15 | čarodějka |  Vegetariánství a veganství
Hovězí maso je svalovina speciálně vyšlechtěného, tzv. masného skotu. Jsou poráženi především jednoletí jateční býci a krávy, půlroční telata nebo víceletí býci; na maso jdou také vyřazené dojné krávy. I když se spotřeba hovězího poněkud snižuje, nijak tím není ovlivněna intenzita využívání zvířat a četnost komplikací způsobených ustájením, ošetřováním a krmením. Problémů nejsou ušetřena ani zvířata v relativně přijatelnějších extenzivních, pastevních výkrmech.
V intenzivních výkrmech je mladý skot odstaven od krav často již po dvou až třech měsících a ustájen pohromadě do výkrmné stáje. Krmí se koncentrovanou směsí obilovin, silážovaného sena a různých přídavků (včetně živočišných mouček, u nás již pouze rybích).
Zhruba po roce jde většina býčků na porážku (tzv. baby beef maso). Ostatní jsou dokrmováni do věku dvou (občas tří) let. Problémy zvířat jsou podmíněny nepřirozeným sociálním prostředím, ustájením a výživou spojenou s geneticky zvýšenou hmotností. Na tvrdé, výkaly a močí pokryté, podlaze těžká zvířata špatně stojí a trpí přerostlými a zanícenými paznehty, obtížně uléhají a často po hladké podlaze uklouzávají a zraňují se. Na malém prostoru dochází ve skupinách býků nebo krav k vzájemným konfliktům a vzrůstá sociální stres.
V současné době se u nás rozšiřuje i v Evropě značně propagovaný (a státní pokladnou dotovaný) extenzivní způsob chovu masného skotu. Některé chovy nesou nálepku tzv. ekologické - šetrné ke krajině i zvířatům -
a maso z nich je označováno jako 'bio', v současnosti je poměrně populární. Prospěšnost pastevních chovů, v nichž má skot relativně přirozené životní podmínky, však není jednoznačná: Může být zanedbávána hygienická a veterinární péče; není nezbytným pravidlem poskytovat zvířatům úkryt před nepříznivými povětrnostními vlivy, což je závažný nedostatek především v zimě u plemen pocházejících ze stájových podmínek; v zimě může být rovněž zanedbáno přikrmování a napájení zvířat. Převoz na jatka je zřejmě ještě více stresující než v intenzivních systémech, protože zvířata nejsou zvyklá na stísněný prostor, a navíc, pokud jde o bio maso, je specializovaných jatek pouze několik v republice, což prodlužuje délku transportů.
Transport na porážkubývá pro velký a těžký skot obrovským utrpením. S živým hovězím masem se stále častěji obchoduje na mezinárodní úrovni; také od nás jsou každoročně vyváženy desítky tisíc býků, krav a telat, (převážně do sousedního Německa, ale také až do Řecka). Několikadenní 'transporty za smrtí' jsou pro zvířata extrémně vysilující a mnoho z nich cestu nepřežije. Jenom při tuzemských převozech na jatkauhyne každoročně přes tisíc zvířat.

fakta o jatečních zvířatech-kuřata

15. března 2007 v 18:14 | čarodějka |  Vegetariánství a veganství
Tzv. brojleři jsou kuřata, speciálně vyšlechtěná k produkci 'bílého' masa. Nejde již zdaleka o běžná 'kuřátka', ale o hybridní zvířata, která rostou tak rychle, že by v normálních podmínkách jen těžko přežila a v podmínkách velkochovů se dožívají porážky jen s velkými obtížemi.
Tato kuřata bývají většinou ustájena v rozlehlých halách s kapacitou několika desítek tisíc zvířat. Přísun krmiva je nepřetržitý a umělým osvětlením je regulována aktivita kuřat tak, aby co nejvíce žrala, a tak co nejrychleji dosáhla požadované velikosti. S růstem se postupně snižuje životní prostor kuřat až zhruba na velikost formátu A4.
Hlavní utrpení jatečních kuřat má původ v jejich geneticky urychleném růstu, který je dnes téměř dvakrát vyšší než u normálního kuřete. Kuře tak fakticky přeroste nosnost své vlastní kostry, což má za následek problémy s pohybem, srdeční činností a dýcháním. Problémy s končetinami vedou k částečné nebo úplné imobilitě zvířat, ta tak většinou leží, a tím si na výkaly promáčené podestýlce způsobují otlaky a hnisavá poranění hrudi a končetin. Odhaduje se, že v průměru čtvrtina všech kuřat prožije poslední dny svého života v chronických bolestech. Poruchy srdeční činnosti vedou především k chorobě zvané ascites, což je nadměrné hromadění tělních tekutin v dutině břišní, která je také nejčastější příčinou předčasné smrti kuřat. Druhou nejběžnější příčinou smrti je onemocnění dýchací soustavy, způsobené především zvířeným prachem nebo výpary z promočené podestýlky. Výkrm nepřežije asi 5% zvířat.
Ostatní čeká další utrpení při odchytu, transportu na jatka a vlastní porážce. Oslabená kuřata jsou rutinním způsobem odchytávána z haly a 'skládána' do přepravek. Během cesty hynou další zvířata na srdeční selhání, vyčerpání nebo následky poranění. Samotná porážka je dnes sériovou automatizovanou záležitostí - ptáci jsou jeden za druhým zavěšováni za končetiny hlavou dolů a postupně projíždějí omračovací komorou a podřezávacím strojem, který jim přetne krční tepny. Omráčení nebo podřezání nemusí být ovšem dokonalé a kuře tak může v bolestech umírat i několik minut.
Jateční kuřata jsou dnes bezesporu jedněmi z nejzkoušenějších zvířat v intenzivních chovech.

fakta o jatečních zvířatech-prasata

15. března 2007 v 18:12 | čarodějka |  Vegetariánství a veganství
Prasata
Prasata jsou vysoce inteligentní a citlivá zvířata. V intenzivních velkochovech jsou jejich přirozené životní potřeby omezeny na minimum a samotný chov, transport i porážka jsou pro ně spojeny s velkými stresy.
Chovná prasnice je základním článkem 'výroby' vepřového masa - je doslova degradována na 'stroj k produkci selat'.
Největším utrpením je pro ni v době porodu a kojení - několika týdenní až měsíční uzavření v individuálním boxu, který je tak malý, že se v něm nemůže ani otočit. V holém, většinou nepodestlaném, boxu nemůže prasnice prakticky dělat nic. Stereotypie přechází do apatie a bezmoci; po zhruba 3-4 letech v chovu bývá prasnice z chovu vyřazena...
Již krátce po narození selat se provádí kastrace samců. Tato procedura je pro ně velmi bolestivá, protože se z ekonomických důvodů dělá bez lokálního umrtvení.
Selata jsou od prasnice odstavována zpravidla již po 3 týdnech věku, aby bylo možné prasnici co nejdříve opět zapustit (v přirozeném prostředí odchází selata od matky až zhruba po 3 měsících). Takto časný odstav způsobuje mláďatům jednak v praxi poměrně obvyklé a někdy až smrtelné zažívací poruchy, způsobené rychlým potravním přechodem, a také závažné poruchy chování, především vzájemné okusování uší nebo ocasů . Z obavy před možnými zdravotními komplikacemi z tohoto zlozvyku bývají selatům, zpravidla opět bez umrtvení, ocasy amputovány.
Prasata jsou v typických 'vepřínech' zpravidla ustájena po několika v malých ohradách, které mají holou nebo jen minimálně podestlanou podlahu (důvody opět ekonomické). Vedle fyzického nepohodlí a bolestivých poranění a otlaků je prasatům prakticky znemožněno rýt, což je jedna z jejich základních stravovacích potřeb.
Po 5 až 9 měsících života čeká vykrmená prasata transport na porážku, který může trvat i několik hodin. Pro prasata je transport obrovskou fyzickou a psychickou zátěží - hrubé nakládání a vykládání, stísněný prostor a cizí prostředí u nich vyvolávají stres, četná poranění, fyzické vyčerpání až úhyn ...
Porážkamůže být pro tato neobyčejně citlivá zvířata jistým druhem vysvobození, i když dnešní rutinní porážení - zavěšení za zadní končetiny, podřezání a vykrvení -nebývá většinou zcela bezbolestné.

vegetariánství

15. března 2007 v 18:11 | čarodějka |  Vegetariánství a veganství
Vegetariánství je známo již několik set let. Již např. Ovidius nebo Pythagoras se zmiňovali o nesmírné důležitosti nezabíjení zvířat lidmi a propagovali vegetariánský způsob života jako způsob morálního a kulturního vývoje lidstva. Průmyslové zneužívání zvířat, s tím spojené zatěžování životního prostředí, prohlubování bídy a hladu v chudých částech světa a zdravotní problémy způsobené nadměrnou konzumací masa zesilují význam vegetariánství v dnešní době.
Nyní se zaměříme na dopad výroby masa na ty, z nichž je získáváno - tzv. jateční zvířata.

MASO

Maso, které je k dostání na našem trhu, dnes pochází převážně od zvířat chovaných v bezohledných podmínkách intenzivních velkochovů, které postupem času udělaly ze zvířat živé jednotky na růst masité svaloviny.
Tato takzvaná 'jateční' zvířata žijí ve velkém stresu a většina z nich je chronicky nemocných, fyzicky i duševně. Málokdo však navštívil takový chov nebo dokonce jatka, kde se ze zvířat stává mrtvé maso. Maso, které je nám nabízeno, je pochopitelně zamaskováno do různých forem, aby vypadalo labužnicky a šlo tak dobře na odbyt. Mnoho lidí se bojí krutých výjevů spojených s původem masa, které polykají, a tak stále radějipouze jen tuší,co se asi se zvířaty děje, než aby přijali fakta a zvážili, zdali skutečně musí podporovat průmyslové velkochovy zvířat a všechny jeho důsledky.
Lidi vedou k vegetariánství důvody etické, zdravotní, ekonomické nebo ekologické.
Vegetariánská a (bezmasá) strava se postupně stává zcela běžným jevem v mnoha domácnostech nebo restauracích. Při léčbě řady civilizačních chorob se k ní přiklání stále více lékařů a doporučují ji také oficiální světové instituce, jako např. Světová zdravotnická organizace (WHO) a Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při OSN.

upravená klávesnice

15. března 2007 v 17:39 | čarodějka |  Moje tvorba

Sestra(další moje povídka)

15. března 2007 v 17:24 | čarodějka |  Moje tvorba
,Konečně jsem doma,'pomyslím si,když vycházím z vlaku…jsem ráda,že se zase můžu nadechnout čerstvého vzduchu…jdu vstupní halou a nevšímám si,kolem koho procházím… najednou však moje oči zabloudí po prostoru kolem… zastavím se,abych si lépe prohlédla dvojici,která stojí kousek ode mě…nemůžu uvěřit vlastním očím…pozoruji,jak se dvojice objímá…ten kluk je přeci Max!!vypadají šťastně a pořád se něčemu smějí…před očima mi běhají barevné kruhy…nemůžu prostě uvěřit tomu,co právě vidím…jako by se mi v jedné sekundě rozpadl celý můj dosavadní život…když jsem si jistá,že už mě nikdo neuvidí, rozbrečím se…dnešek byl den,kdy jsem mu konečně chtěla vyznat svoje city..pozdě… pláču bezmocí i vztekem…jsem na sebe naštvaná…copak jsem mu to nedokázala říct dřív?! Můj život najednou pozbyl jakýkoli smysl…rázem nemám pro co žít…nad cestou neuvažuji…jako by mi moje nohy pochopily,že nemám na chození sílu…cestou přemýšlím o tom,co podniknu dál…ve dveřích mě nadšeně vítá náš pes…pevně ho k sobě přitisknu a šeptám,že ho mám ráda…vrtí šťastně ocasem a já se s ním loučím…doma naštěstí nikdo do večera nebude… sednu si ke svému stolu…vezmu papír a tužku…začnu pomalu a s rozvahou psát dopisy na rozloučenou…,Mami,je mi to líto…!!Tati,omlouvám se…Sáro,jsi ta nej.kamarádka!odpusťte mi…' na druhý dopis napíšu významně ,Max':,Nadevše milovaný Maxi…chtěla jsem ti říct, že tě miluju,ale pak…viděla jsem tě s ní..buď s ní šťastný…navždy tě budu milovat!! Nezapomeň prosím…,tvá' Nela.' když dopíšu,naposledy se rozhlédnu po svém pokoji…když si za chvíli v koupelně napouštím vanu teplou vodou,jsem si stoprocentně jistá tím,co chci udělat…přemýšlím o všech a v duchu se omlouvám svým blízkým…beru do ruky žiletku a přiložím ji k zápěstí…zakloním hlavu,abych neviděla tekoucí krev…zavřu oči a říznu…voda se začíná rychle barvit do červena…necítím bolest,jen blažený pocit…jsem volná!!pomaličku moje duše opouští tělo…cítím,jak mě někdo bere z vody do náruče…moje tělo je ale v jeho rukou už bezvládné…shora vidím,že mě drží Max…nechápu to…proč je tady???drží mě pevně v náručí a pláče…sakra!!až tady se dozvídám,kdo byla dívka,kterou jsem považovala za jeho holku…proč jsem nepoznala,že je to jeho sestra??lituji,že nejde vrátit čas..Navždy tvá Nela…

Kontakt na mě

14. března 2007 v 17:12 | čarodějka |  Něco o mně
Tak kdybyste třeba chtěli napsat,mám tu pro vás kontakt. Třeba kdybyste chtěli pokecat o tomhle,na cokoli se zeptat,nebo poradit,jsem vám k dispozici. Vaše čarodějka

ICQ-293-430-348

Skype-mitonka

E-mail-mitonka@centrum.cz;
mitonka@seznam.cz